Cíl Zero - стр. 26
Dvojice strážných před jeho dveřmi se bavila německy. Rais bedlivě poslouchal; ten vlevo se jmenoval Luca a stěžoval si, že jeho žena začala přibírat. Rais si málem posměšně odfrkl; Luca sám měl ke štíhlé postavě pěkně daleko. Ten druhý jménem Elias byl naopak ve formě, ale pil kávu v dávkách, které by měly být pro většinu lidí smrtelné. Každou noc během devadesáti minut až dvou hodin Elias volal nahoru nočního nemocničního hlídače, aby se mohl jít osvěžit. Elias si pak zašel ven na cigaretu, což znamenalo, že s přestávkou na záchod byl obvykle pryč osm až jedenáct minut. Rais posledních několik nocí strávil tichým počítáním vteřin během Eliasovy nepřítomnosti.
Taková příležitost byla dost těsná, ale na to byl připraven.
Sáhl pod pokrývku pro naostřenou sponku z pera a přidržel ji mezi konečky prstů levé ruky. Pak ji velice opatrně přehodil obloukem přes své tělo. Šikovně mu přistála na dlani pravé ruky.
Pak přišla ta nejtěžší část jeho plánu. Natáhl zápěstí tak, aby byl řetěz pout napnutý, a v takové poloze zkroutil zápěstí a přes železné zábradlí postele zasunul naostřenou špičku sponky do klíčové dírky pout. Bylo to těžké a nešikovné, ale nebylo to poprvé, co se snažil dostat z pout; věděl, že mechanismus uvnitř nich byl navržený tak, aby se téměř každá pouta dala odemknout univerzálním klíčem. Také věděl, že vnitřní systém zámku fungoval na jednoduchém nastavení klapek. Řetěz však musel udržovat napnutý, aby pouta nezačala rachotit o zábradlí a neupozornila tak jeho stráž.
Téměř dvacet minut strávil kroucením a otáčením proloženými krátkými přestávkami, aby ulevil svým rozbolavělým prstům a mohl se pak zase pustil do práce. Konečně zámek cvaknul a pouta se otevřela. Rais je opatrně odháknul ze zábradlí.
Jednu ruku měl volnou.
Natáhl ruku a zběžně odjistil přezku popruhu na levé ruce.
Obě ruce měl volné.
Uložil sponku zpět pod přikrývku a vytáhl horní polovinu pera, kterou pevně sevřel v dlani tak, aby mu z ní vyčuhovala jen ostrá špička.
Mladší z policistů před jeho dveřmi náhle vstal. Rais zadržel dech a předstíral spánek. Elias nahlédl dovnitř, aby ho zkontroloval.
„Mohl bys zavolat Francise?“ řekl Elias německy. „Musím na hajzl.“
„Jasně,“ řekl Luca a zívl. Přes vysílačku zavolal dolů nočnímu nemocničnímu hlídači, který obvykle stál za pultem na prvním podlaží. Rais viděl Francise několikrát; byl to starší, hubený chlapík, kterému mohlo táhnout na šedesát nebo mu už šedesát bylo. Měl u sebe zbraň, ale jeho pohyby byly pomalé.
Přesně v tohle Rais doufal. Ve svém stavu, kdy se stále zotavoval, se mu nechtělo stanout proti tomu mladému policistovi.