Cíl Zero - стр. 22

Najednou si uvědomil další věc a ruce se mu roztřásly. Nemohl si tuhle vzpomínku vybavit, což znamenalo, že mohla být jedna z těch, které potlačil paměťový supresor. Proč by ale jakoukoliv vzpomínku na Kate mazali společně s těmi na agenta Zero?

„Tati!“ zavolala na něj Maya zezdola. „Přijdeš pozdě!“

„Jasně,“ zabručel, „už jdu.“ Bude se muset smířit s faktem, že buď najde řešení svého problému, nebo se mu budou vzpomínky čas od času nečekaně, a ne zrovna snadno, vracet a mást ho.

S takovým faktem se ale bude moct smířit později. V danou chvíli musel dodržet jistý slib.

Sešel dolů po schodech, dal oběma dcerkám pusu na temeno a zamířil ven k autu. Než však přešel příjezdovou cestu, ujistil se, že Maya po jeho odchodu nastavila alarm. Až pak nasedl do jejich stříbrného SUV, které koupil jen před pár týdny.

Ačkoliv byl dost nervózní a zároveň se těšil, až Mariu znovu uvidí, pořád nedokázal setřást ten nepříjemný pocit strachu, který se mu usadil v žaludku. Pokud ho události minulého měsíce něčemu naučily, bylo to především to, že hrozby a nebezpečí pro něj nebyly nedostatkové zboží a spousta z nich jen čekala, až ho uvidí trpět.

„Tak, jak se dnes cítíme, pane?“ zeptala se sestra na noční směně zdvořile, když vešla do jeho pokoje. Věděl, že se jmenuje Elena a že je Švýcarka, ačkoliv k němu mluvila anglicky s mírným přízvukem. Byla mladá a drobné postavy, většina by ji mohla dokonce považovat za pohlednou a docela veselou.

Rais neodpověděl. Nikdy neodpovídal. Jen ji pozoroval, jak na stoleček vedle jeho postele pokládá plastový kelímek a dává se do opatrného prohlížení jeho zranění. Věděl, že její zdánlivá radost je jen nadměrná kompenzace skrývaného strachu. Věděl, že v jeho pokoji byla nerada i navzdory dvěma ozbrojeným strážníkům za jejími zády, kteří bedlivě sledovali každý jeho pohyb. Nerada ho ošetřovala, dokonce s ním i nerada mluvila.

Stejně jako všichni ostatní.

Elena mu opatrně prohlédla zranění. Viděl na ní, že takhle blízko něj byla značně nervózní. Věděli, co udělal. Že zabíjel ve jménu Amuna.

A jejich strach by ještě vzrostl, kdyby věděli, kolik jich bylo, pomyslel si jízlivě.

„Hezky se nám hojíte,“ řekla mu. „Rychleji, než by se dalo čekat.“ Říkala mu to každou noc a on si to vykládal jako: „Doufám, že už brzo odejdeš“.

To pro Raise nebylo dobré znamení. Protože až bude dostatečně zdravý na to, aby ho propustili, pravděpodobně ho pošlou do nějaké příšerné díry v zemi v některé z černých zón CIA uprostřed pouště, aby tam utržil ještě víc zranění, až ho budou vyslýchat a tahat z něj informace.